Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • Deutsch
  • English

Obsah

Václav VačkářVáclav Vačkář

 

 

 

Klasik české dechové hudby hudební skladatel Václav Vačkář se zapsal do historie české hudby nejen jako autor mnoha krásných skladeb, ale i jako bojovník za práva a za společenské postavení lidových hudebníků. Byl iniciátorem a zakladatelem prvních hudebních odborů. Za svou organizační i dirigentskou péči byl nazýván početnou hudebnickou obcí „táta českých muzikantů“.
Václav Vačkář se narodil 12. 8. 1881 v Dobřejovicích u Prahy. Měl mimořádné hudební nadání, ale protože pocházel z chudých poměrů, vyučil se u školních učitelů na housle a křídlovku a později nastoupil jako elév k vojenské hudbě v polském Přemyšlu. Brzy se projevil jako tvůrčí a vůdčí osobnost. Působil dva roky jako trumpetista v carském Rusku, po návratu se stal kapelníkem u divadelní společnosti J. Faltyse, v roce 1903 přijal místo kapelníka městské hudby na Korčule. Po návratu se v r. 1908 stal na čtyři roky kapelníkem městské hudby v Boskovicích na Moravě a poté rok působil v čele orchestru krakovského divadla. Své veškeré úsilí věnoval jak hře na nástroje, studiu not a partitur či práci s orchestry, tak i komponování. Bohatá melodická i harmonická invence mu brzy přinesla popularitu. Jeho koncertní valčíky Sen lásky, Večer na moři, Bylo to v máji, pochody Šohaj, Riviéra, suity Slovácké tance, „koncert“ pro tři nástroje Tři bratři a další přednesové i taneční skladby byly na repertoáru mnoha orchestrů.

Jeho cílem bylo uplatnit se jako skladatel symfonické hudby. V roce 1913 dosáhl svého snu, nastoupil jako houslista a o rok později jako sólo-trumpetista do orchestru České filharmonie. Zde strávil pět let a dosáhl úspěchu i se dvěma symfonickými skladbami. Přestoupil pak do orchestru Vinohradského divadla, poté do Šakovy filharmonie, ale nutnost živit početnou rodinu ho přiměla, aby pokračoval jako kapelník v biografech Alma a později Minuta na Vinohradech. Po příchodu zvukového filmu se ujal propuštěných hudebníků a vytvořil z nich orchestr, s nímž koncertoval v Radiopaláci na Vinohradech. Hospodářská krize však činnost orchestru ukončila.
V roce 1927 vrcholí i jeho úsilí o založení Odborového sdružení hudebníků československých, hájícího interpretační prá­va lidových hudebníků, kteří do té doby byli ve velké nevýhodě oproti početným, profesionálně školeným vojenským hudbám. A autoři byli zcela bezbranní vůči nakladatelům. V čele sdružení působil řadu let a stál i u zrodu OSA.
Od roku 1931, tedy od svých padesáti let, se nadále věnoval především dirigování a organizační práci, kdy neúnavně jezdil k orchestrům po celé zemi. Dbal o soustavné vzdělávání lidových muzikantů, napsal Nauku o harmonii, se zvláštním zřetelem pro samouky, vycházeje z vlastní bohaté zkušenosti skladatele, dirigenta i instrumentalisty, čímž zaplnil do té doby citelně prázdný prostor. Se svým synem Daliborem, neméně nadaným skladatelem symfonické, filmové i taneční hudby vytvořili velmi žádanou Instrumentaci symfonického a dechového orchestru, která vycházela vstříc i těm, kteří neměli možnost odborného studia. Nezlomná vůle a optimismus ve skladatelské i organizační činnosti i jeho přímý charakter a srdečnost mu získala vážnost a oblibu u hudebníků v celé republice. Jeho slavné skladby jako serenáda Vzpomínka na Zbiroh, zmíněné valčíky a pochody Probuzení, Osvobození, Vítězný návrat, Tempo, polky Dobřejovická, Staropražská i celá řada náladových skladeb si získaly oblibu pro „vačkářovsky“ povzbudivou energii a melodie vždy vycházející ze srdce. K jeho 70. narozeninám o něm přiléhavě napsali: „Dal české hudbě mnoho ze svého talentu i z dobroty srdce. Odměnou mu bylo vědomí, že vyoral ‚dobrou brázdu‘ . V tom smyslu také zůstává trvale zapsán v historii naší lidové hudby“.
Byl jmenován čestným občanem rodných Dobřejovic, Roztok u Prahy a města  Zbiroha, byl oceněn i cenou města Prahy. Zemřel v r. 1954 v Praze ve věku 73 let a byl pochován na Vinohradském hřbitově.

Martin Vačkář