ZUŠ Zbiroh
Základní umělecká škola
Václava Vačkáře Zbiroh

(Něco jste nenašli? Kontaktujte našeho správce webu na čísle 605 541 252)

O ŠKOLE

Název školy

Základní umělecká škola Václava Vačkáře Zbiroh, příspěvková organizace

Zřizovatel

Město Zbiroh, Masarykovo náměstí 112, Zařazení do sítě škol od 28. 3. 1996 s identifikačním číslem IZO 102 109 869. 

Poslední rozhodnutí o změně zařazení do sítě škol s účinností od 1. 1. 2003, pod číslem jednacím 11 482/03–21 k č. j. 11 482/03–21.

Identifikátor zařízení 600 072 045. IČ:70 997 268

Kapacita žáků je 272

Škola vyučuje následující obory podle ŠVP

Vize školy 

Prostřednictvím výuky v projektu Předškolní estetické výchovy nabízet rodičům a jejich dětem možnost v delším časovém intervalu absolvovat výuku ve všech vyučovaných oborech a následně si tak vybrat tu adekvátní, nejzajímavější, pro kterou má dítě předpoklady.

Vzdělávat žáky v kvalitních podmínkách kvalifikovaným pedagogickým týmem a prezentovat tak ZUŠ na veřejnosti jako nezastupitelnou vzdělávací instituci. Spoluvytvářet kulturní zázemí pro subjekty mikroregionu Zbirožsko.

Historie

foto ZUŠZákladní umělecká škola Zbiroh byla za pomoci Okresního úřadu v Rokycanech v čele s panem Jiřím Fremrem a starostou města Zbiroh panem Jiřím Slavíčkem založena v září 1992. Zřizovatelem bylo město Zbiroh. Na začátku 1. školního roku navštěvovalo školu 120 žáků. Jejich počet se v průběhu dvou let téměř zdvojnásobil. Otevřen byl obor hudební, výtvarný a taneční. Ve druhém roce existence školy přibyl obor literárně dramatický, který byl uzavřen odchodem vyučující. Ostatní obory pracují dodnes. Škola se od počátku snažila zapojit do kulturního dění města. Aktivně se podílela na zřízení hudebních slavností Vačkářův Zbiroh, který se stal přehlídkou hudebních souborů základních uměleckých škol. Škola navrhla logo a plakát slavností a v dalších letech se podílela vystoupením malých souborů a mažoretek školy. Žáci i učitelé, vedle koncertů a výstav pořádaných školou, účinkovali na vernisážích, besedách i dalších kulturních akcích pořádaných městem i dalšími kulturními institucemi: masopustní průvody, slavnosti čarodějnic, oživlé betlémy, divadelní představení, školní akademie, maškarní bály pro děti. Škola po léta spolupracovala s Ústavem sociální péče v Mirošově, i s Oblastní charitou v Rokycanech, pomáhala při výzdobě jejich interiérů a pořádala ve spolupráci s nimi koncerty a vystoupení. Každoročně se celá škola setkávala na školním soustředění, kde vedle práce v oborech byl kladen důraz na mezioborovou spolupráci všech učitelů a žáků.

Václav Vačkář

Václav Vačkář Klasik české dechové hudby hudební skladatel Václav Vačkář se zapsal   do historie české hudby nejen jako autor mnoha krásných skladeb, ale i jako         bojovník za práva a za společenské postavení lidových hudebníků.   Byl iniciátorem a zakladatelem prvních hudebních odborů. Za svou organizační    i dirigentskou péči byl nazýván početnou hudebnickou obcí „táta českých muzikantů“. Václav Vačkář se narodil 12. 8. 1881 v Dobřejovicích u Prahy. Měl mimořádné hudební nadání, ale protože pocházel z chudých poměrů, vyučil se u školních učitelů na housle a křídlovku a později nastoupil jako elév k vojenské hudbě v polském Přemyšlu. Brzy se projevil jako tvůrčí a vůdčí osobnost. Působil dva roky jako trumpetista v carském Rusku, po návratu se stal kapelníkem u divadelní společnosti J. Faltyse, v roce 1903 přijal místo kapelníka městské hudby na Korčule. Po návratu se v r. 1908 stal na čtyři roky kapelníkem městské hudby v Boskovicích na Moravě a poté rok působil v čele orchestru krakovského divadla. Své veškeré úsilí věnoval jak hře na nástroje, studiu not a partitur či práci s orchestry, tak i komponování. Bohatá melodická i harmonická invence mu brzy přinesla popularitu. Jeho koncertní valčíky Sen lásky, Večer na moři, Bylo to v máji, pochody Šohaj, Riviéra, suity Slovácké tance, „koncert“ pro tři nástroje Tři bratři a další přednesové i taneční skladby byly na repertoáru mnoha orchestrů.

Jeho cílem bylo uplatnit se jako skladatel symfonické hudby. V roce 1913 dosáhl svého snu, nastoupil jako houslista a o rok později jako sólo-trumpetista do orchestru České filharmonie. Zde strávil pět let a dosáhl úspěchu i se dvěma symfonickými skladbami. Přestoupil pak do orchestru Vinohradského divadla, poté do Šakovy filharmonie, ale nutnost živit početnou rodinu ho přiměla, aby pokračoval jako kapelník v biografech Alma a později Minuta na Vinohradech. Po příchodu zvukového filmu se ujal propuštěných hudebníků a vytvořil z nich orchestr, s nímž koncertoval v Radiopaláci na Vinohradech. Hospodářská krize však činnost orchestru ukončila.

V roce 1927 vrcholí i jeho úsilí o založení Odborového sdružení hudebníků československých, hájícího interpretační prá­va lidových hudebníků, kteří do té doby byli ve velké nevýhodě oproti početným, profesionálně školeným vojenským hudbám. A autoři byli zcela bezbranní vůči nakladatelům. V čele sdružení působil řadu let a stál i u zrodu OSA.

Od roku 1931, tedy od svých padesáti let, se nadále věnoval především dirigování a organizační práci, kdy neúnavně jezdil k orchestrům po celé zemi. Dbal o soustavné vzdělávání lidových muzikantů, napsal Nauku o harmonii, se zvláštním zřetelem pro samouky, vycházeje z vlastní bohaté zkušenosti skladatele, dirigenta i instrumentalisty, čímž zaplnil do té doby citelně prázdný prostor. Se svým synem Daliborem, neméně nadaným skladatelem symfonické, filmové i taneční hudby vytvořili velmi žádanou Instrumentaci symfonického a dechového orchestru, která vycházela vstříc i těm, kteří neměli možnost odborného studia. Nezlomná vůle a optimismus ve skladatelské i organizační činnosti i jeho přímý charakter a srdečnost mu získala vážnost a oblibu u hudebníků v celé republice. Jeho slavné skladby jako serenáda Vzpomínka na Zbiroh, zmíněné valčíky a pochody Probuzení, Osvobození, Vítězný návrat, Tempo, polky Dobřejovická, Staropražská i celá řada náladových skladeb si získaly oblibu pro „vačkářovsky“ povzbudivou energii a melodie vždy vycházející ze srdce. K jeho 70. narozeninám o něm přiléhavě napsali: „Dal české hudbě mnoho ze svého talentu i z dobroty srdce. Odměnou mu bylo vědomí, že vyoral ‚dobrou brázdu‘ . V tom smyslu také zůstává trvale zapsán v historii naší lidové hudby“. Byl jmenován čestným občanem rodných Dobřejovic, Roztok u Prahy a města  Zbiroha, byl oceněn i cenou města Prahy. Zemřel v r. 1954 v Praze ve věku 73 let a byl pochován na Vinohradském hřbitově.

Martin Vačkář

O ŠKOLE

iZUŠ

iZUŠ

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 1 2 3 4

EU a MŠMT

EU, logolink

AZUŠ

AZUŠ

Certifikát

ZUŠ Václava Vačkáře Zbiroh - netkatalog.czZákladní umělecké školy - netkatalog.cz